Jeden z prvních velkých zážitků a setkání s místní kulturou, poté co jsme se před lety přestěhovali, byla oslava příjezdu Mikuláše do Amsterdamu. Svatý Mikuláš je i hlavní patron města Amsterdam a není divu, vždyť jde o ochránce námořníků, obchodníků, dětí a dokonce i prostitutek.
Svatý Mikuláš - v holandštině Sinterklaas - patří mezi největší slavnosti roku. Ze starých záznamů vyplývá, že novodobým velkolepým oslavám předcházelo několik staletí drobných slavností určených hlavně pro chudé děti. Ani protestanská reformace nedokázala oblibu křesťanského světce potlačit. Od 19. století se průběh svátečních dnů začíná podobat těm dnešním. Nizozemským dětem se vypráví legenda o hodném biskupovi s bílými vousy i vlasy, který po celý rok žije ve velkém domě ve Španělsku a na svém parníku vyráží na přelomu října a listopadu do Nizozemska. Loď má naloženou dárky a doprovází ho spousta pomocníků Zwarte Pieten, neboli Černých Petrů.
Do země na severu Evropy připlouvá každý rok první neděli po 11. listopadu. V Amsterdamu sledují příjezd Mikuláše ze břehů řeky Amstel obrovské davy lidí, celkový odhad je až 350 000 diváků! U budovy amsterdamského námořního muzea z parníku i se svým doprovodem Mikuláš vystoupí a je uvítán starostou Amsterdamu. Poté přesedne na bílého koně, jehož jméno je Amerigo, a projíždí centrem. Po ulicích kolem něj pobíhají desítky usměvavých Černých Petrů, rozdávají mezi přihlížející drobné sladkosti, žertují a vybírají od dětí kreslené obrázky a dopisy pro Mikuláše.
Od chvíle, kdy Sinterklaas dorazí do Nizozemska, nechávají děti vždy před spaním u dveří nebo tradičněji u krbu jednu svou botu, do které uloží dárek jak pro Mikuláše, tak i mrkvičku, jablíčko a sklenici s vodou pro jeho koně. Ráno najdou v botě drobný dárek, většinou sladkost, čokoládové písmeno, perníčkové sušenky "pepernoten", nebo marcipánové pečivo.
Celé mikulášské slavení končí 5. prosince večer, kterému se říká Pakjesavond. Sinterklaas nechává tento den za dveřmi velký pytel plný dárků. Na balíčcích chybí jména, ke každému ale patří básnička vypovídající něco o člověku, pro něhož je balíček určený. Nejdřív je nutné přečíst nahlas veršíky, určit podle nich příjemce a až pak se může překvapení rozbalovat. Autor dárku i textu zůstává většinou anonymní. Jde totiž často o velmi přesnou, trefnou a otevřenou reflexi povahy obdarovaného nebo událostí uplynulého roku.
Po celou dobu pobytu v Nizozemsku navštěvuje Mikuláš děti ve školách, na náměstích, v nemocnicích a účastní se celé řady společenských akcí. Jeho příjezd i program komentuje a vysílá nizozemská televize. Rozhovory místních se točí kolem tradičních oslav, vymýšlí se dárky i jejich kreativní zabalení. Lidé se baví při skládání básniček a dlouhé listopadové večery ubíhají v dobré náladě, kterou s sebou Sinterklaas a jeho věčně veselí pomocníci přinášejí.
Vše končí šestého prosince, kdy se Mikuláš vydá na cestu domů do Španělska. Zajímavé je, že nizozemské Vánoce pak probíhají ve svátečním poklidu, oproštěné od shánění dárků a přehnaného pečení a vaření. Lidé se schází doma nebo v hospůdkách, hrají hry, baví se, ale všechny dárečky už byly předány 5. prosince večer.
Je třeba zmínit, že Černí Petři jsou v posledních letech ožehavým tématem diskusí o rasismu. Připomínají koloniální minulost země a oblibu černošských otroků a sluhů. Představitelé Černých Petrů si proto přestali tak důkladně černit obličeje, stačí jen pár šmouh. Vždyť pokud se musí s dárečky protáhnout do domů tolika komíny plnými sazí - to by nikdo nemohl dopadnout jinak než umouněný do černa.
Tak co na tohle říkáte moji milí čtenáři? Pár kroků na Sever a téměř všechno je jinak a i proto je tak báječné, osvěžující a ozdravující cestovat! Vyražte i vy za poznáním! Dokonce i v zimě je co objevovat!
Aktuální informace o programu oslav najdete tady: http://www.sintinamsterdam.nl/